Autoimunitní onemocnění

Autoimunitní choroby

Vznikají v důsledku selhání mechanismů tolerance k vlastním tkáním. Toto selhání regulace imunitní reakce je důsledkem kombinace faktorů vnitřních (genetických, endokrinních) a vnějších spouštěcích faktorů (infekce, UV záření, chemikálie, stres). Autoimunitní onemocnění vzniká postupně a jednotlivé fáze mohou trvat měsíce i roky.

Nejdříve dojde k poruše tolerance a vznikají autoprotilátky nebo autoreaktivní lymfocyty (druh bílých krvinek). V další fázi se objevují známky zánětlivého poškození tkání různými typy imunologických reakcí. Může dojít ke zhojení spontánnímu nebo v důsledku léčby a pokud se tak nestane, dochází k progresi v rámci jednoho orgánu nebo šíření choroby na více orgánů. Konečným stadiem je nevratné poškození.

Podle rozsahu onemocnění a mechanismů poškození orgánů se autoimunitní choroby dělí na systémové, orgánově lokalizované a orgánově specifické. Dají se laboratorně diagnostikovat již ve fázi vzniku autoprotilátek. Cílem léčebných zásahů je předejít nevratnému poškození. V léčbě se používá většinou nespecifická imunosupresivní a protizánětlivá terapie. Pokud dojde k nevratnému poškození, pak lze pacienty léčit pouze náhradou produktů zničeného orgánu nebo náhradou zničených tkání transplantací.

 

Přehled autoimunitních onemocnění

Systémová autoimunitní onemocnění

  • autoimunitníreakce je namířena proti strukuturách, které se nachází v jádře buněk a dalším orgánově nespecifickýcm antigenům. Uplatňuje je zejména imunokomplexový typ poškození tkání.

Systémový lupus erytemetodes

Revmatoidní artritida

Dermatomyositida

Sjogrenova nemoc

Systémová sklerodermie

Smíšená choroba pojiva

Antifosfolipidový syndrom

Některé vakulitidy

Sarkoidóza

 

Autoimunitní choroby orgánově lokalizované

  • vzniká poškození jednoho orgánu a často se vyskytují i orgánově nespecifické autoprotilátky

nespecifické střevní záněty – ulcerózní kolitida a Crohnova nemoc,

celiakie

autoimunitní hepatitidy

plicní fibrózy